Odboj v Prlově

 

Foto: starosta Prlova Jan Surý, P.F.Buďko, Tomáš Polčík-Šebík

 

Historie protinacistického odboje v Prlově se začala odvíjet již od počátku okupace. Z pamětí plk. Jana Hronka víme o pomoci prlovských vlastenců buňce Obrany národa ve Valašské Polance. Ve vedlejším Pozděchově fungovala jednotka Obrany národa okresu Vizovice pod vedením Jaroslava Štacha a není vyloučeno, že prlovští  odbojáři působili ve stejné skupině, ale zatím se jedná o hypotézu. Tato hypotéza se opírá o společnou příslušnost dvou obětí prlovské tragédie a Jaroslava Štacha k vizovickým Sokolům. Obce Prlov a Pozděchov měly společnou jednotu Sokola.

Léta 1940-1942 jsou z hlediska odbojového působení prlovských občanů zatím zahalena tajemstvím, ale  i do tohoto období chceme vnést trochu světla.

Na podzim roku 1943 zaznamenáváme v našem regionu zvýšený pohyb uprchlých spojeneckých zajatců, jimž místní nezištně pomáhali. Například rodina Húšťova pomohla na podzim 1943 tříčlenné skupince sovětských vojáků.11 Nabídli jim jídlo a zprostředkovali cestu na Slovensko. Vznik partyzánské skupiny v Prlově je datován do října 1944. Do čela místní skupiny se prosadil Tomáš Polčák – Šebík. Odbojáři se potýkali s mnoha problémy, ale největším svízelem pro začínající partyzánskou skupinu byl nedostatek zbraní. Zpočátku používali lovecké nebo doma upravované pušky. Později získávali zbraně přepady německých vojenských kolon či odzbrojováním německých a maďarských vojáků.

Petr Fjodorovič Buďko
V říjnu 1944 přichází do okolí Prlova kapitán Petr Fjodorovič Buďko, který se brzy seznamuje s Tomášem Polčákem – Šebíkem. Buďko byl pravděpodobně členem jedné ze skupin vyslaných ze štábu oddílu Jana Žižky. Ve hře je i varianta, že byl vyslán samostatně.

Fotografie: starosta Prlova Jan Surý, P. F. Buďko, Tomáš Polčík-Šebík

Petr Buďko si za svoje sídlo zvolil Prlov a později měl tři opěrné body – v Prlově, Uble u Jana Kajše a v Jasené u Jurčáků. V Prlově se v prosinci 1944 sešly čtyři skupiny partyzánů. V obecních lesích a na Jasensku měli bunkry partyzáni pod vedením Tomáše Polčáka a Vasila Lavriščeva. U Evjáků-Mynářů se často usazoval Bratso Matys (Mato Braco) – což byl zběh od německé SCHUPO a jeho oddíl neměl stálé útočiště. Na Dvořiskách, což je místní část Prlova, operovaly dva oddíly – Ondrovčák – Senkov a oddíl J. Laži z Hovězí, jejich činnost se však později sjednotila. Koncem roku 1944 odchází z Prlova část partyzánů pod velením Alexandra Kotljarova na Ryliska a Ploštinské paseky, kde vznikla nová skupina.

V Prlově na zatáčce Němci umístili tabule s výstrahou před partyzány, protože se zde množily přepady maďarských i německých kolon.

V následujících měsících se partyzánské hnutí lavinovitě šířilo a z oddílu se stala brigáda. Bojovníci v lesích se soustředili zejména na dozbrojení a nejčastější akce z té doby byly tzv. zásobovací – kdy se odebírala hospodářská zvířata určená pro Němce. Každý hospodář musel určitou část odvést Němcům, a proto se například v Prlově domluvili se starostou Janem Surým, který vždy vystavil potvrzení pro Němce, že část pro ně určená byla „ukradena“ partyzány. Tímto se snižoval tlak na většinou chudé pomocníky a podporovatele partyzánů.

Bude doplněno

 

  1. Rozhovor s panem Stanislavem Chromčákem 2015