vosprlov@seznam.cz 
605 362 877
Prlovská tragédie – výpovědi
Výpovědi svědků
Výpověď Jana Juráně
Koncem II. světové války, kdy bylo potlačeno Slovenské národní povstání, přešly některé partyzánské skupiny a jednotlivci ze Slovenska na území katastru obce Prlov a navázali spojení s místními pasekáři. Pravděpodobně pomocí konfidentů Němci zjistili, že místní občané podporují partyzány a na základě toho byla obec Prlov dne 23.4 1945 obklíčena silným oddílem Jagdkommanda složeného z Němců a Slováků v uniformách SS. V časných ranních hodinách přišla k nám do domu Marie Růsková z Prlova a sdělila nám, že je vesnice obklíčena německými oddíly, že je zle. Oznámila nám rovněž, že půjde varovat ještě ostatní občany. Krátce poté přišli k nám do domu dva příslušníci SS, museli jsme zvednout ruce nahoru, mne a mého otce vyhnali ven. Venku jsme viděli, že i v okolních staveních jsou dělány prohlídky a další muži jsou vyváděni ven. Když nás bylo asi 25 mužů, hnali nás nad vesnici k hospodářské usedlosti č.112, tam jsme si museli lehnout na zem, natáhnout ruce a z kapes nám vyn
dávali vše co jsme měli u sebe. Na zemi jsme leželi asi hodinu, poté nás postavili a říkali, že nás zastřelí pro výstrahu ostatním občanům. Když jsme stáli a před námi byli vojáci s namířenými kulomety na nás, přijel nějaký vyšší důstojník a volal na vojáky, že nemají střílet do nás, že ještě musíme jít k výslechu. Poté jsme byli odvedeni do místního hostince, kde již byli další zajištění občané z celé obce. Když nás hnali dolů vesnicí, viděl jsem, že jsou vyháněni další muži z ostatních chalup, tito byli připojováni k nám a odvedeni do uvedeného hostince. Během cesty nám bylo vyhrožováno, že nás vedou na hřbitov do Pozděchova, kde nás všechny postřílí. Hostinec byl obklíčen příslušníky SS. Po krátké době přijelo německé auto se dvěma maďarskými důstojníky, kteří byli předtím zajati partyzány a podařilo se jím uprchnout. Zároveň přivedli bývalého partyzána Oškeru kterého měli zajištěného a nutili jej, aby ukázal lidi, kteří byli u partyzánů neb je podporovali. Oškera pod hrozbou že budou zastřeleni jeho rodiče, některé místní občany označil jako příslušníky partyzánů neb jejich podporovatelů. Rovněž tak označovali občany i výše uvedení maďarští důstojníci. Vzpomínám si, že jeden z maďarských důstojníků vysoké po
stavy se jmenoval Szabó. Tito vybrali 23 zajištěných občanů a postupně je odváděli do vedlejší místnosti, kde s nimi byly prováděny dalšími příslušníky SS výslechy. Výslechy byly prováděny krajně krutým způsobem. Zajištění měli vyraženy zuby, polámané končetiny apod. Nás ostatní poté odvedli do Pozděchova to tamější školy, kde jsme byli hlídáni. Z oken školy jsme viděli, jak Němci odvážejí z Prlova ukradený dobytek, šatstvo, peřiny, zabitá prasata a další živý dobytek jim musel hnát Jiří Turýn, který byl německými vojáky zajištěn v Prlově. Jiří Turýn byl později nalezen těsně po osvobození v zámeckém parku ve Vizovicích umučen ve společném hrobě s dalšími zavražděnými. Asi po 15.00 hodině přišel za námi do školy německý důstojník, který mluvil česky a řekl nám, že nás propouští, že ti hlavní viníci jsou již potrestáni a že jestli ještě na katastru obce Prlova padne jediný výstřel, že se vrátí, vypálí celou vesnici a všechny obyvatele postřílí. Jednalo se o důstojníka zřejmě velitele, vyšší postavy, silnější, blond vlasů asi 30 let starý, který zřejmě pocházel z našeho území neboť mluvil velmi dobře česky.
Tentýž důstojník rovněž přikázal, že obec Prlov musí do tří dnů dodat jako pokutu 100.000 K a 50 q ovsa pro jejich koně. Toto muselo být dodáno do Vizovic, do tamějšího zámku, kde uvedený oddíl Jagdkommanda byl v té době ubytován.
Po propuštění jsme ihned každý utíkal ke svému domovu, neboť jsme nevěděli zda hoří celá vesnice, neb jenom některé domy. Když jsme přišli blíže k vesnici, viděli jsme , že hoří celkem osm místních domů. Mezi těmito byl i domek mých rodičů ve kterém jsem bydlel s manželkou a dětmi. V té době jsme nevěděli kde kdo je a proto jsem hledali v dohořívajících domech, zda tam nenajdeme někoho z výše uvedených zajištěných. V našem domě nebyl upálen nikdo. Nevěděl jsem však co je s mým bratrem Antonínem Juráněm. Věděl jsem jen, že byl vybrán mezi uvedenými 23 muži a ženami a nevěděl jsem zda byl umučen a co se s ním stalo. Asi za hodinu jsem se dozvěděl, že v domě Tomáše Trlice v č.11 jsou tři zuhelnatělá lidská těla. Trlicův dům Němci rovněž zapálili. Později jsem v uvedených třech mrtvolách poznal mého bratra Antonína a to podle řetízku který měl na krku. Dále jsem poznal Jana Ondráška z čísla 23 a to podle přezky ze skautského řemene, který nosíval a jako třetí byl identifikován Josef Trlica z č.11 a to podle zbytku zeleného svetru. Jako čtvrtý byl identifikován Oldřich Kovář z Bratřejova jehož mrtvola byla ohořena jenom z části, neboť byl německými vojáky doveden až k hořícímu stavení do kterého jej chtěli hodit živého. Jelikož se bránil, tedy mu rozbili hlavu pažbou pušky a i poté se bránil tak byl zastřelen a poté jej ke kraji hořící budovy dostrkali tyčemi na sušení sena. Toto mě později vyprávěla očitá svědkyně Rozina Kratinová z č 12, která se na vše dívala ze svého domku. Další zuhelnatělá těla zavražděných byla nalezena v domě č.77 Tomáše Ondráška a to pět mrtvol, ve kterých byli identifikováni Tomáš Ondrášek starší, jeho syn Jaroslav Ondrášek, dcera
Anežka Ondrášková, snacha Anna Ondrášková rozená Žáková a Jaroslav Heto z č.27. Všichni tito byli v domě č.77 příslušníky Jagdkommanda svázáni řetězem dohromady načež bylo do nich stříleno z automatu. Když tito padli na zem, SS mani ihned zapálili budovu. Chci zdůraznit, že příslušníci SS bestiálním způsobem provedli tuto vraždu, neboť do zajištěných stříleli dávkou automatu a to do dolní části těla aby zůstali při životě a za živa byli upáleni, což se také stalo. Jako šestý ze zajištěných v domě č.77 byl Tomáš Ondrášek mladší, který ač těžce raněn sedmi průstřely podařilo se mu pod ochranou kouřové clony z hořícího domu se odplížit do nedalekého seníku, kde jej později našel jeho bratr Jan Ondrášek. Dovezli jej do nemocnice do Vsetína kde jej sebralo Gestapo a tento byl později nalezen v Hošťálkové, kde byl mučen a za živa pohřben. Další zuhelnatělá těla byla nalezena v domě č.98 a to majitelé tohoto domu Bohuslav a Terezie Žákovi, rodiče čtyřech malých dětí. Zda jmenované příslušníci Jagdkommanda před vhozením do ohně nejdříve zastřelili nikdo neví, neboť jejich těla byla již tak zuhelnatělá, že se nedalo zjistit co s nimi bylo děláno. Rovněž v domě č. 52, který patřil Janu Turýnovi byly nalezeny čtyři mrtvoly, ve kterých byli identifikováni majitelé tohoto domu Jan a Anna Turýnovi, dále pak sourozenci Antonín a Marie Růskovi z č.85. Další čtyři mrtvoly byly nalezeny oběšeny nad obcí Bratřejov v místě zvaném Špéra. V mrtvolách byli zjištěni. Leopold Štach, Tomáš Heto, Antonín Ondrášek a Josef Vařák, všichni z Prlova. Ve společném hrobě v Hošťálkové byly nalezeny další tři mrtvoly které pravděpodobně zavraždili příslušníci Jagdkommanda. V mrtvolách byli zjištěni Vařák Karel pocházející z Pozděchova, Růžena Šopová a Tomáš Ondrášek ml.z Prlova a Jan Polčák z Pozděchova. Pohřeb zavražděných se konal v Pozděchově a to za několik dní a to se souhlasem velitele Jagdkommanda z Vizovic.
Chci ještě dodat, že obyvatelé obce Prlova zůstali po této strašné akci Jagdkommanda bez prostředků, neboť jak šatstvo, potraviny, hospodářské zvířectvo a to slepice, králíci, vepři a hovězí dobytek včetně cennějších věcí jako radií apod. příslušníci Jagdkomanda ukradli a odvezli.
Vypálená usedlost rodiny Juráňových čp.35
Výpověď obchodníka Stanislava Holuba
Protokol Sepsaný dne 8. Června 1945 v domě obchodníka Stanislava Holuba z Prlova, čp.130. Předmětem jest provedení výslechu obchodníka Stanislava Holuba z Prlova co jest mu známo o řádění členů SS- mannů z Vizovic , kteří dne 23.dubna 1945 v časných ranních hodinách obstoupili obec Prlov za účelem provedení čistky mezi obyvatelstvem, jež měly styky z partyzány. Dne 23.dubna 1945 vstal jsem asi o šesté hodině a když jsem odemkl a zvedl roletu obchodu /mám sběr mléka a proto dříve otevírám/, viděl jsem naproti na stráních skupiny Němců, kteří procházeli směrem na Hořansko. Podle uniforem jsem poznal, že jsou to němečtí vojáci. Když přišli do obchodu první lidé s mlékem, nechal jsem vylíti mléko přímo do konev aby oni lidé z Hořanska řekli zase jiným občanům, že zde jsou Němci. Toho času přišla k obchodu Marie Růsková, Prlov čp.85, t.č sloužící ve Zlíně a čekala na kočího, který měl mléko odvážeti do Bratřejova, aby se s ním svezla. Co Růsková stála u obchodu přicházeli k obchodu dva esesmanni a když je Růsková poznala utekla před nimi do obchodu se skrýti. Když Růsková zpozorovala oknem, že SS- mani zabočují do obchodu Holuba utekla přes kuchyň do světnice, svlékla ze sebe svůj jarník, oblékla jarník Holuba, mezitím vnikli za ní Němci, kteří ji zatkli a odvedli ji i s Holubem do hostince Ondráška. Ještě před tím, než ji zatkli, řekl jí jeden z oněch vojáků „Maryško poznáváš mňa?“ Růsková začala prosit, SS-man křičel na ni , aby dala ruce vzhůru a ona zase mu sahala po nich a dávala mu je dole. Manželce obchodníka Holuba, jménem Terezie Holubová ještě před odvedením ve světnici sdělila, aby pozdravovala maminku, že ji za všechno děkuje, aby jí všechno odpustila, při tom vzpomínala stále nějakého mužského jménem Frantík. Před vchodem do hostince každého prohlédli, zda nemá u sebe nějakou zbraň a vehnali je do výčepní místnosti. Než tam byli svoláni a odvedeni občané Prlova, obojího pohlaví, v což trvalo asi jednu hodinu, nedělali s námi nic. Občanstva byla plná výčepní místnost i vedlejší světnice, kde je telefonní hovorna. Pak to bylo vyhnané z hovorny do výčepní místnosti se několik Němců, kteří brali jednoho za druhým, tázali se na jeho jméno a zaměstnání. Osoby, o kterých měli důkazy, že spolupracovaly s partyzány odeslaly do hovorny, ostatní nepodezřelé do kuchyně, jatky a sálu. Po vytřídění všech lidí přišel do hovorny velitel Wienecke a právník, veliký Maďar, asi ještě čtyři SS- mani, jeden z oněch SS-mannů byl v Prlově známý, poněvadž službou byl přidělen v Horní Lidči a v obci Prlově byl snad služebně u starosty Surého a v hostinci asi dvakrát až třikrát. Onen muž byl prostřední postavy, silnější, snědý v obličeji a černé, kudrnaté vlasy. Označení měl tři kosočtverce na ramenou. V hovorně s podezřelými započal výslech. Obvinění museli se postaviti zády k vyšetřujícím a pouze jeden byl u jejich stolu vyslýchaný. První výslech měl Antonín Ondrášek čp-77 – upálený, druhý Heto Tomáš-oběšený Anna Ondrášková, Anežka Ondrášková – Obě upáleny. Po výslechu těchto osob byli jsme vehnáni do rohu výčepní místnosti a odtamtud po jednou volání do hovorny. Z tama nás zase propustili do sálu a podezřelé zrovna nechali v hovorně. Když jsem přišel k výslechu, tázal se mne SS-mann na jméno a co dělám. Po sdělení dat řekl mi, že mají o mně velmi dobré informace a kladli mi za vinu, že zásobuji partyzány a znám kpt. Petra, Vasila, Feďka, Alexe, Mořkovského a mnohé jiné. Odpověděl jsem jim, že je neznám. Holub jim řekl, že zná Petra od Gestapa ze Zlína. Na to asi SS-mani mezi sebou něco německy řekli, Holuba kopli do zadnice a propustili ho. Odešel s ostatními do Pozděchova a zase se s nimi vrátil do Prlova Co jsem byl vyslýchám v hostinci, vnikli SS-mani do obchodu a co bylo k snědku, radio a peníze odcizili. Odcizili mi na hotovosti 12.000,-K, radio – čtyřlampovku, 9 kg mouky,130-160 vajec, 8 až 10 pecnů chleba, marmeládu, máslo, salám 18 kg, a 52 kg lístků na maso. Vyslýchaný podotýká, že při výslechu záleželo na SS- manech, kdo z mladých mužů něl na stranu nos, neb, křivý, považovali za židovského míšence a také z obce Prlov jinak nevinných popravili a to Jaroslava Heto, a Josefa Trlicu. Holub dále udává, že byl při výslechu Antonína Ondráška z Prlova, čp 77, byl oběšený a jeden z přísedících řekl mu, že ty mňa neznáš? Když jsme obírali Maďary, oba se nahli z okna a ukazoval onen přísedící na dům Jana Surého, Prlov čp.84, kde byli za ústupu ubytováni Maďaři a také skutečně tam jich partyzáni odzbrojili. Ondrášek toto popřel, onen přísedící mu připomínal zatáčku v Prlově, že dobře, střílel, že se umí trefovati, toto zase Ondrášek popřel. Na to byl odveden vysokým Maďarem do světnice za výčepem, kde byl nemilosrdně bit, takže, když ho zpět dovedli, byl již málo živý. Již s ním nemluvili, postavili ho v hovorně ke zdi a jeho osud byl zpečetěn . Kdo onen muž byl nemohu udati, ale mluvil zdejším nářečím a mám za to , že to byl Oškera z Deštné, který byl oblečen ve stejnokroji SS-mana a poslední dobu zrazoval partyzány Němcům. Podle popisu jedná se skutečně o Oškeru. 8.června 1945.
Opis protokolu s Olgou Růskovou, sestrou Marie a Antonína Růskových
Protokol sepsaný dne 8.června 1945
Sepsaný dne 8.června 1945 v domě obchodníka Stanislava Holuba v Prlově č.130
Sepsal: strážmistr Josef Šmahel, stržm. Josef Mikulčík
Přítomni: člen NV: Jan Ondrášek, obchodník Stanislav Holub
Předmětem jest provedení výslechu Olgy Růskové z Prlova co jest jí známo o řádění členů SS z Vizovic, kteří dne 23.4 1945 v časných hodinách obstoupili obec Prlov za účelem provedení čistky mezi obyvatelstvem, jež mělo styky s partyzány.
Dne 23. 4 1945 v časných hodinách obstoupili Němci, Slováci i Maďaři obec Prlov, kde jich bylo celkem asi na 600. Někteří z nich chodili od stavení ke stavení a na přítomné křičeli ruce vzhůru, z chalupy ven. Odváděli je hromadně k výslechu do hostince Ondráškové z Prlova. K nám do bytu přišli čtyři vojáci asi o deváté hodině , jeden z nich byl Maďar oblečený v dlouhý kožený kabát a ostatní byli členové SS. Oblečení byli v dlouhých kabátech s kapucemi, dva z nich měli psy. Tázali se po mužích, kde je mají. Můj otec, Tomáš Růsek a bratr Antonín a nevlastní bratr Leopold Štach byli již odvedení Němci do hostince.
Má sestra Marie Růsková byla zatčena vojáky slovenské národnosti, kteří byli oblečeni v uniformách SS a odvedena do hostince Antonína Ondráška, kde byla celé odpoledne vyslýchána. Onen právník o kterém jest zmíněno v protokolu Tomáše Trlice z Prlova čp.11, nazval ji přede mnou i ostatními občany v hostinci milenkou partyzánů. Se mnou provedl výslech v hostinci také onen právník, který se mne tázal, zda znám Vasila /Lavriščeva / , co dělá sestra ve Zlíně a co v Prlově s Vasilem, že o všem musím věděti. Proti mně nepoužili žádných donucovacích prostředků. Při výslechu byl přítomen Maďar, co byl u nás v bytě, pak muž silné postavy, oblečen v uniformě SS, na ramenou měl stříbrné výložky. Dobře živený, hladce vyholen, /nadpor.Wienecke/. Jeden také v SS uniformě, snědý v obličeji jako cikán, kudrnaté černé vlasy, uměl trochu česky a právník, jehož popis jest již uveden. Po propuštění stoupla jsem si mezi jiné občany a když jsem přecházela sál, přiskočil ke mně Nemec a udeřil mne po krku.
U nás na půdě, ukradli polt špeku. Jiného nám nic neodcizili. Sestru Marii upálili v Prlově v domě čp.52 u Turýnů spolu s bratrem Antonínem. Nevlastního bratra Leopolda Štacha pověsili u Bratřejova na stromě. Já jsem odešla s ostatními občany do Pozděchova a byla jsem propuštěna po 16 hodině. Z mé rodiny zůstali na živu rodiče, bratr Tomáš a já.
V hostinci při výsleších mi můj bratr Antonín jehož potom upálili sdělil, že ležel i s rodinou Juráňovou z č. 35 na silnici v blátě a museli míti natažené prsty na něž jim šlapali. Před nimi měli postavený kulomet.
Více nemám co k případu podotknouti. Co jsem udala jest pouhá pravda.
Olga Růsková v.r Josef Ondrášek v.r Šmahel strážm. v.r
Protokol s Rozinou Kratinovou
Opis
Protokol
Sepsaný dne 8.června 1945 v domě obchodníka Stanislava Holuba v Prlově č.130
Předmětem jest provedení výslechu Roziny Kratinové z Prlova, co jest jí známo o řádění členů SS-manů z Vizovic, kteří dne 23.dubna 1945 v časných ranních hodinách obstoupili obec Prlov, za účelem provedení čistky mezi obyvatelstvem, jež měli styky s partyzány.
Dne 23.4 1945 časně ráno přišli ke mně do bytu 4 neznámí vojáci oblečeni v německých uniformách z nichž jeden uměl trochu česky. V bytě jsem byla já, můj zeť Josef Bělíček a můj syn Tomáš Kratina a Antonín Kratina a má dcera Anna Bělíčková. Právě jsem chtěla snídati. Ten voják jež uměl česky ukázal prstem na Josefa Bělíčka, syny Tomáše a Antonína a řekl jim, že všichni půjdou do hospody a také s nimi odešli.
Před odchodem jeden z vojínů šel na půdu, avšak ihned se vrátil. Během dopoledne přišlo ke mně ještě několik hlídek, vždycky jiné. Také v domě provedli prohlídku, avšak nic nezabavili ani neodcizili. Já jsem zůstala s dcerou pořád v bytě. Vojáci nám zakázali abychom vycházeli ven. Viděla jsem, jak Němci před sebou hnali Oldřicha Kováře z Bratřejova, který v Prlově se u lávky poblíže našeho domu otočil a pěstí udeřil do tváře jednoho Němce, který po ráně spadl na zem. Několik Němců po něm skočilo, počali ho bíti po hlavě puškami, až upadl na zem, pak ho zvedli ze země dva Němci a zavedli ho k ostrévkám na sušení sena, které byly uskladněny ve dvoře Josefa Trlice. Tam ho obrátili směrem k Ondráškově hospodě a jeden z Němců do něho z pušky střelil. Kovář zůstal nehybně ležeti u ostrévek.
Viděla jsem také, jak Němci přivedli z hospody Josefa Trlicu do jeho dvora k ostrévkám, tam se Trlica vyslékl ze šatů, zůstal jen ve spodním prádle a šaty na rozkaz Němců pověsil na ostrévky. Také do něho střelili a Trlica zůstal ležet na zemi u ostrévek. Co se s mrtvolou stalo nevím, ale potom byl Trlica nelezen uhořelý v jeho domě.
Vracím se ještě k výpovědi o Oldřichu Kovářovi a udávám, že jsem viděla, jak dva Němci ho chytili za ruce a táhli ho do ohně stavení Josefa Trlice, který před tím zapálili.
Oheň Němce pálil do tváře, když Kováře strkali do ohně, proto k tomu použili ostrévek. O vzniku zapálení domu Josefa Trlice nemohu podati žádného vysvětlení. Viděla jsem také jak na Kováře přidali otépky paliva, což však nemělo většího účinku, ježto otépky hned vzplanuly.
Můj zeť Josef Bělíček, syn Tomáš a Antonín Kratina přišli z Pozděchova do Prlova, když již bylo po všem, totiž stavení byla shořelá a lidé upálení.
Více nemám co k případu podotknouti. To co jsem udala jest pouhá pravda.
Protokol byl ukončen, přečten a podepsán.
Kratinová Rozina v.r Holub Stanislav v.r Šmahel Josef v.r
Vypálené stavení Trlicových čp.11
Protokol o výpovědi s Marií Juráňovou
Opis
Protokol
Sepsaný dne 8.června 1945 v domě obchodníka Stanislava Holuba v Prlově č.130
Přítomni: strážm. Josef Šmahel, Rudolf Mikulčík, členové SNB Vizovice, obecní sluha Antonín Šíma z Prlova čp.73 a rolnice Marie Juráňová, bytem v Prlově čp.10 s.o Zlín.
Předmětem jest provedení výslechu Marie Juráňové z Prlova, co jest jí známo o řádění členů SS-manů z Vizovic, kteří dne 23.dubna 1945 v časných ranních hodinách obstoupili obec Prlov, za účelem provedení čistky mezi obyvatelstvem, jež měli styky s partyzány.
Dne 23. Dubna 1945 když jsem ležela ještě na posteli, zaslechla jsem střelbu, řekla jsem členům mé rodiny, abychom všichni vstali a oblékli se po nedělní. Oblékli jsme se a šli jsme poklízeti. Ani jsem neposnídali dobytek nepoklidili, neb k nám do bytu přišel jeden německý voják, oblečený v šedých šatech, který zakřičel ruce hore, muži ven! Muže vyvedli ze stavení na cestu a zase šel do druhého stavení. Muže a syna Jana odvedli za účelem výslechu do hospody. Já s ostatními členy rodiny zůstala jsem doma. Během dopoledne téhož dne bylo v mém bytě ještě několik SS-mannů, kteří na nás řvali a čtyři prohlédali i se psy půdu. Odcizili jenom kapesní svítilnu, která visela nade dveřmi.
Jsem sousedka Tomáše Trlice z Prlova č.11, jehož stavení Němci vypálili a v den hrůzy stála jsem od stavení Trlicova asi 4 kroky a viděla jsem, jak Němci strkali mrtvolu Oldřicha Kováře z Bratřejova pomocí ostrévek do ohně na humno stodoly. Ostrévek k strkání použili proto, že pro velký žár nemohli mrtvolu Kováře do ohně rukama hoditi. Němci vzali mi tři otépky, které položili na mrtvolu Kováře aby tato dříve uhořela. Stavení Tomáše Trlice zapálili asi o 15 hodině, jakého zapalovadla k tomu použili nemohu udati, jen že z počátku byl na mlatevně čistý bílý oheň a pak velký černý dým vycházel ze stavení Trlice, takže v kuchyni nebylo od toho dýmu ničeho viděti. Asi za půl hodiny bylo po ohni avšak ve stavení bylo uhlí a jiné věci, které ještě doutnaly.
Asi po čtvrté téhož dne přišli zase do mého bytu SS mani a řekli „Nic se nebát, již nic nebude“ Můj muž a syn vrátili se téhož dne večer domů z Pozděchova, když již bylo po všem.
Více nemám co k případu podotknouti. To, co jsem udala jest pouhá pravda.
Marie Juráňová v.r Holub Stanislav v.r str.Šmahel v.r
Zápis o výpovědi – Ondrášek Jan
Dne 23 dubna 1945 asi v 6 hodin ráno když jsem zpozoroval, že v dolní části vesnice Prlova jsou Němci – vojáci a všechna stavení mají obsazeny, běžel jsem ke svým rodičům, kteří bydleli v horní části vesnice, abych je o této akci upozornil a varoval je, protože jsem věděl, že u nich v domě jsou uschovány nějaké věci patřící partyzánům. Jednalo se o oblečení. Rodiče mě vytýkali, že jsem k nim šel, když již mají Němci všechno v horní části vesnice obsazeno. Když jsem se vracel zpět od rodičů, byl jsem zajištěn skupinou německých vojáků a s dalšími zajištěnými občany odveden nad vesnici před dům Jana Hromady č.112.
Tam jsme si museli lehnout na zem, ruce natáhnout před sebe a v této poloze prováděli Němci u nás kapesní prohlídku. Veškeré cennější věci nám byly odebrány včetně osobních dokladů. Asi za hodinu byl vztyk, ruce jsme museli dát za hlavu a potom nás i s ostatními hnali do sálu místního hostince. Při vstupu do hostince jsem viděl obchodníka Karla Kameníka, jak sedí u jednoho stolu s Němci. Hned jsem si uvědomil, že je s námi zle, že tento všechno vyzradí co se v obci provádělo, neboť měl velké známosti s Gestapem ve Zlíně. Také ve vyšetřování s ním a s námi ostatními byl velký rozdíl. Nám nadávali a tykali, avšak Kameníka oslovovali slovem pane. Já jsem se před smrtí zachránil jen tím, že jsem příslušníků SS tvrdil, že s rodiči žiji v nepřátelství a že s nimi nežiji ve společné domácnosti. Byl jsem dotazován na styky mých rodičů s partyzány, což jsem však popřel a odůvodnil jsem to tím, že s mými rodiči jsem v rozporech a nepřátelství. Po výslechu jsme byli odvedeni do sousední obce Pozděchova a tam zavřeni a hlídáni. Ve škole. V pondělí dne 23 dubna 1945 v odpoledních hodinách nás pustili domů. Německý důstojník, který nás propouštěl nám prohlásil, že hlavní viníci z Prlova jsou již potrestáni a upozorňoval nás, že jestli na katastru Prlova padne ještě jediný výstřel, bude celá vesnice vypálena a obyvatelé postříleni. Když jsme byli propuštěni na svobodu, každý jsme utíkali ke svému domku, neboť jsme nevěděli zda hoří celá vesnice nebo jenom některé domy. Když jsme se k vesnici přiblížili, viděli jsme hořet některé domy. Když jsem přišel k usedlosti mých rodičů, uslyšel jsem volání „Jane, Jane“. Šel jsem po hlase a nad hořícím domem mých rodičů jsem našel v šopě která ještě nehořela mého těžce zraněného bratra Tomáše. Bratr Tomáš byl těžce zraněn – postřelen příslušníky SS a to čtyřmi zásahy. Měl prostřelený bok, záda, patu a loket. Zavolal jsem místního občana Jaroslava Polčáka, který bratra v mezích možností obvázal a prohlásil, že bratr potřebuje okamžité lékařské ošetření. Proto jsme opatřili ihned koňský povoz Jana Hobíka z Prlova a bratra jsme převezli k lékaři do Valašské Polanky. Lékař bratra ze strachu odmítl ošetřit a nařídil odvoz do nemocnice do Vsetína. Ředitel nemocnice však odmítl bratra převzít na léčení bez souhlasu Gestapa ze Vsetína. Gestapo poté bratra zajistilo, předalo do Hošťálkové tamějšímu Jagdkommandu a zde byl bratr po osvobození nalezen v hrobě v tamější zámecké zahradě. V uvedené zámecké zahradě bylo po osvobození nalezeno více zavražděných osob, které pravděpodobně zavraždili příslušníci uvedeného Jagdkommanda.
Popraveni byli můj bratr Antonín Ondrášek, který byl nejdříve mučen a poté oběšen u Bratřejova na stromě u silnice v místě zvaném „U Špéry“. Upáleni byli můj otec Tomáš Ondrášek, bratr Jaroslav Ondrášek, sestra Anežka Ondrášková a švagrová Anna, manželka bratra Antonína a bratr Tomáš Ondrášek byl jak výše uvedeno nalezen umučen v Hošťálkové jak výše uvedeno.
K osobě mého bratra Tomáše chci uvést následující: Všech pět výše uvedených otce a sourozenců, včetně švagrové, bylo dle výpovědi mé matky, která osudného dne byla doma a zůstala na živu. Po provedeném výslechu přivedeno z hospody domů, kde byli dovedeni do kuchyně, svázání a Němci do nich počali střílet z automatů. Jakmile všichni padli na zem, Němci zapálili budovu hořlavinou. Bratr Tomáš se však ačkoliv těžce postřelen, dostal z hořícího domu ven a byl jak výše uvedeno mnou nalezen. Ostatní, jak otec, tak bratr Jaroslav, sestra Anežka a švagrová Anna a další můj příbuzný bratranec Jaroslav Heto uhořeli v domě mých rodičů.
Ke své výpovědi chci ještě uvést že žádnému ze zajištěných osob nebyla dána žádná možnost obhajoby, bylo s nimi zacházeno s krajní bezohledností. Neměli ohled ani na matku s devítiměsíčním dítětem Annu Ondráškovou. Uvedl jsem vše a již nemám co k doplnění.
Vše jsem vypověděl podle pravdy a nemám nic co bych doplnil neb změnil.
Vyšetřovatel: Kameš Vypovídající: Jan Ondrášek
Protokol s Tomášem Trlicou
Opis
Protokol
Sepsaný dne 8.června 1945 v domě obchodníka Stanislava Holuba v Prlově č.130
Po vypálení paseky ploštiny 19.4 1945 žilo, obyvatelstvo obce Prlova ve strachu a nepokoji, ježto mezi obyvatelstvem se proslýchalo, že stejný osud stihne i obec Prlov, ježto bylo od německých úřadů známo, že někteří pasekáři i lidé v obci přechovávají partyzány a v jejich činnosti je podporují.
Dne 23.dubna asi po 6. Hodině byl jsem již vzhůru, přišel ke mně do bytu německý voják, oblečený v dlouhou halenu s kapucou a zakřičel všichni ven! V bytě byl syn školou povinný a Trlica se vojáka tázal, zda týž má jít také ven. On řekl, že ne. Syn Josef ještě spal, já jsem ho vzbudil a ten přišel později do hospody. Já s manželkou jsem šel na náves, avšak manželka vběhla k sousedům Juráňovým čp.10 a Václavu Bohatému č.13 Na návsi byla již skupina mužů, asi patnácti a s těmito jsme šli za doprovodu vojáků do Ondráškova hostince, kde všechny osoby obce Prlova vehnali.
Členové rodiny Růskovy z Prlova čp.85, 134,37,2 a rodiny Turýna z čp.52,116,117 byli v hostinci zvláště od ostatních občanů. Ony rodiny měli již napsané na zvláštním seznamu. Němci sháněli se nejvíce také po bratřích Žákových, poněvadž je stále jmény volali.
Já jsem vůbec u výslechu nebyl, jen tříděn, zda jsem vinen, neb nevinen. Po výslech všech podezřelých byl jsem odveden ještě s jinými muži i ženami za doprovodu a asistence německých žoldnéřů do Pozděchova do zahrady hostinského Pospíchala. Když začalo pršet, vehnali nás do obecné školy v Pozděchově. Z Prlova jsem odešel s ostatními občany asi o 14 hodině a vrátil jsem se zpět do Prlova po 16 hodině. Tam nás doprovodili čtyři Němci, z nichž jeden měl automat a ostatní pušky. Zpět nás propustili bez asistence. Ve škole nám dělal výklad, kolik lidí pro spolupráci s bandity bylo popraveno a chalup vypáleno. Bylo nám sděleno že prozatím jest věc zlikvidována, v případě, ze by se ještě jeden případ s partyzány v Prlově opakoval bude vypálena celá obec. Cestou nám hlídka vyhrožovala, že kdyby někdo z nás uprchl, že za jednu osobu bude popraveno 20 osob. Muž který nám závěrečnou přednášku o spáchaném zvěrstvu v Prlově ve škole v Pozděchově přednášel byl asi 36 až 40 roků starý, prostřední, zavalité postavy, byl oblečen v uniformě SS s kapucí, vlasy měl světle kaštanové, nahoru česané, na temeni pleš, na očích měl brýle se žlutou obrubou a mluvil plynně česky. V hospodě vydával se občanstvu za právníka a také ve svém proslovu řekl, že ve dvaceti případech mají zjištěno, že tito lidé ne z donucení ze zbraní, nýbrž dobrovolně jim hmotně vypomáhali.
Po návratu domů viděl jsem můj majetek vypálený, syn Josef byl zastřelený a upálený ještě s Jaroslavem Ondráškem čp.23, Antonínem Juráněm čp35 a Oldřichem Kovářem z Bratřejova čp.113. Odcizili mně jednu krávu, barvy červenobílé, prvotřídní kus, byla právě čtrnáct dní otelená, takže i tele odcizili. V domě jsem měl hodně zásob, které buď Němci sebrali nebo shořely. Zbyly mi jen slepice.
Více nemám co k případu podotknouti. To, co jsem udal, jest pouhá pravda.
Tomáš Trlica v.r Holub Stanislav v.r Šmahel v.r
Výpovědi pachatelů
1. Kurt Werner Tutter o akci v Prlově – zástupce velitele SS Jagdverbande 232 Einheit „JOSEF“
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek – FOND 325
Volný překlad ze Slovenštiny části výpovědi K.W.Tuttera
Oberscharf’ührer – Ing.Kurt Werner Tutter
Po několika dnech od akce na Ploštině byla v prostoru asi 12-14 km od Vizovic na obec Prlov podniknuta větší akce, které se zúčastnilo SD (ZbV kommando 31 z Vizovic, Hošťálkové a pravděpodobně i z dalších míst), Gestapo z Vizovic i ze Zlína, naše jednotka ( Jagdeinsatz Slowakai-Einhait Josef 232), půl roty armády (bez bližšího určení oddílu), oddíl maďarského polního četnictva, oddíl Schutzpolizei s policejními psy. Při této akci byl utvořen velký kruh, který stálým zužováním nahnal všechno obyvatelstvo na jedno místo. Počátečních výslechů jsem se účastnil i já sám, ale po zákazu velitele SD, který rozhodl, že tady se vyslýchat nebude, jen třídit, podle záznamů SD, jsem zanechal výslechů a hlásil jsem se svému veliteli. Vím, že třídění shromážděných obyvatel provádělo SD podle vlastních záznamů, které jim poskytlo vícero českých obyvatel, oblečených v německých uniformách, což jsem poznal z toho, že hovořili lámanou němčinou. Vím, že při této akci bylo vypáleno několi domů, mezi nimi i dům označený Slováky- průzkumníky, že je v něm munice a potom jsem slyšel od poručíka Michalského, že tam ta munice skutečně byla, neboť při požáru vybuchovala. Popravy obyvatel jsem neviděl, ale později jsem slyšel od českého obyvatelstva, že proběhly hromadné popravy i zvěrstva druhu, že SD hnalo lidi do hořících domů a přitom do nich střílelo. Viděl jsem jen jak maďarští polní četníci jako pomstu za zastřelení nějaké maďarské hlídky popravovali oběšením čtyři mladíky vybrané z tohoto nahnaného obyvatelstva. Jak jsem slyšel, velitelem této popravčí čety měl být nějaký šlechtic Erdödy, nadmíru vysoký člověk.
Tolik z výpovědi tohoto prohnaného vraha z Ploštiny a Prlova, který popisuje celou událost jako by se ho téměř netýkala, jen plnil rozkazy. Máme ale k dispozici výpovědi příslušníků jeho jednotky, kteří ho přímo usvědčují z mučení při výsleších a přítomnosti při vypalování a vraždění.
2. Ernest Oravec – dobrovolník Hlinkovy gardy v SS Einheit JOSEF
12.1. 1925 ve Švedlári
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek fond 325/125/3
Levoča 16.listopadu 1945
Co víte o přepadu partyzánů v obci Prlov německým vojskem a o spoluúčasti frekventantů špionážního kurzu z Vizovic? /přeloženo ze slovenštiny/
Dne 23. Dubna 1945 jsme dostali rozkaz od našeho velitele kurzu ve Vizovicích Tuttera, zjistit zda jsou v obci Prlov ubytováni partyzánští velitelé a to v domě číslo 50. Měl to být jeden Čech a jeden Rus. Úkol byl svěřen dvěma skupinám. První tvořili Lorinc, Hanisko, Novák, Ošust a já. Druhá skupina – Močári, Hudec,Gaal, Valovič a ještě jeden toho podle jména neznám /pozn.autora Miroslav Pergler/.
Po obědě asi okolo druhé hodiny onoho dne jsme se vydali ve skupinkách po dvou až třech mužích k Prlovu. Já sem šel s Lorinczem. Cestou jsme však zabloudili a dostali jsme se asi ve čtyři hodiny do nějaké obce, kde jsme se informovali, kterým směrem je Prlov. Do Prlova jsme se dostali asi v půl osmé večer. Ve vesnici jsme se ptali místních na vojáky ve slovenských uniformách. Dozvěděli jsme se, že šli okolo vesnice po okraji lesa. My jsme se vydali stejným směrem a vůbec jsme se nesnažili plnit úkol, který nám byl svěřen. Ostatní jsme nenašli a tak jsme se utábořili v malém lesíku na noc asi 200 metrů za Prlovem. Ráno asi v pět jsme zpozorovali postupující německé jednotky, které se blížily k Prlovu. Když k nám došli první vojáci, hned jsme se jim ohlásili, řekli jsme kdo jsme a oni nás vzali s sebou směrem na Prlov. Úplně jsme Prlov obklíčili. Do vesnice jsem se nedostal, neboť jednotku se kterou jsem byl já ponechali na obklíčení a ostatní se vydali do vesnice, která zůstala obklíčená celou dobu akce. Co se dále odehrávalo ve vesnici přesně nevím, vím jen to, že Němci sehnali všechny obyvatele do hostince a část obyvatel vyvedli do sousední vesnice směrem na Vizovice. Asi za dvě hodiny se ve vesnici spustila palba z automatů. Podle způsobu střelby krátkými dávkami a poznámek německých vojáků jsem vycítil, že střílejí obyvatele Prlova. Střelba trvala asi půl hodiny. Po skončení střelby německá jednotka se kterou jsem byl i já, dostala rozkaz vrátit se přes Prlov do Vizovic.
Poznámka: Většinou se příslušníci jednotky Josef přímo účastnili rabování, výslechů i poprav. Byl to způsob jak získat zkušenosti pro jejich budoucí nasazení v týlu nepřítele. Pokoušeli se ve výpovědích svalovat vinu jeden na druhého, takže tyto výslechy nebyly úplně směrodatné pro určení jednotlivých viníků. pozn.autora
3. Pavol Novák – dobrovolník Hlinkovy gardy v SS – Einheit JOSEF
Protokol
Věc: Novák Pavol , absolvent německého teroristického špion. kursu – vyšetřování
narozen 1.1. 1924
Přítomní: předseda: škpt. Ján Džunďa
člen: ppor. Ján Fedorš
zapisovatel: des asp. Draždil František
Jmenovaný byl napomenut, aby vypovídal podle pravdy tak, aby svoji výpověď mohl i před soudem odpřísáhnout.
1. Byl jste příslušníkem teroristického kurzu v Sekulích a jak jste se tam dostal?
Svolávací lístek do pracovního tábora Hlinkovy gardy jsem dostal 28.12 1944. Ubytovaní jsme byli v kasárnách, odkud jsme chodili kopat zákopy. Velitelem tábora byl Mačuga. Dne 21. Ledna 1945 jsme odjeli do Levoče přez Poprad a Ružomberok do Bratislavy. V Bratislavě jsme byli jen jeden den a hned jsme odjeli na odvod do Jakubova při čem jsme si mohli vybrat, jestli chceme k protiletadlovým dělostřelcům anebo zůstaneme u specialistů. Já jsem se přihlásil ke specialistům. Po odvodu jsme se vrátili do Garar asi za tři dny jsme odjeli do Sekul. V Sekulích začal řádný vojenský výcvik.
2. Jak byl kurz v Sekulích organizován a kteří instruktoři tam byli?
Kromě našeho kurzu bylo v Sekulích asi 300 Němců, jak jsem zjistil později byli to slovenští Němci. Náš kurz se skládal ze tří částí velitelem celého kurzu byl por .SS Valko, jeho zástupcem byl rotný Bojtel. Kromě těchto tam byl i slovenský Poručík Maťel, který byl i velitelem 1.čety. Velitel 2.čety byl německý čtař Roschik, velitel třetí čety by německý četař Barčay. Já jsem byl přidělený u druhé čety. Moji instruktoři byli: svobodník aspirant Floriš Pavel, pravdepodobně od B.Bystrice, Scharc z okolí Kežmaroku, des. Vozatár, Hričovský, svob.Koprda , svob Faron, svob.Močary z Ružomberku.
Frekventanti kurzu které si pamatuji Šufliarsky I a II, Šukola, Foltýn, Hachlinec, Schvarc, Gura, Dobrovič, Tekely, Čambal, Grupelmel, Bujniak, Hudaček, Roziak , Matlovič, Valovič, Herchel, Palkovič,Pavlovič, Hanisko, Lörincz z , Ošust, Oravec ze, Gajdoš I a II, Sykorský , Sloboda, Holeš, Kučera, Slobodník I a II, Kozák, Petrík, Hanák, Kažmír I a II, Tuščák, Tarajčiak, Dina Michal, Oravec František, Parajniak Peter, Kacaj, Krupa I a II, Petko Rusnak, Zavadský, Lapšanský, Šmigelecký, Vojtkovský, Dudla, Sedlák, Servačik, Michalič, Drozda, Koračík, Kovalík,Jakubek, Dubramský, Štrauch, Otčanaš, Korpač.
3. Jaký byl účel kurzu , co jste se učili a kam jste odjeli po kurzu?
V kurzu jsme se učili o zbraních, probírali jsme výcvik,to je utoky, obranu, zatýkání, boj proti partyzánům, zacházení s třaskavinami a minami. Tento kurz trval 7 týdnů až začátkem dubna jsme odjeli do Třešti. V Třešti zůstali Šufliarsky I a II, Šukola, Foltýn, Hachlinec, Gura, Dobrovič, Tekely, Čambal,Grunelmel, Bujniak, Hudeček a jeden desátník. Ostatní jsme odjeli do Vizovic.
4. Co jste dělali ve Vizovicích a kam jste z Vizovic odešli?
Asi týden jsme konali ve Vizovicích pomocné práce až týden příchodu jsme byli rozdělení na dvě skupiny. Por. Matel se skupinou, des.Žitňan, svob.Šošovica, svob.Koprda,svob.Faron, Kozak, Petřík,Hanak, Kžmir I a II, Tuščák, Dina, Oravec, Parana, Kacaj,Krupa I a II, Fetko, Rusnák, Zavadsky, Lapšanský, Šmigelský, Vojtkovský, Kovalik, Jakubek, Dumbravský, Strauch, Rus odešli z Vizovic asi někam do Čech, pravděpodobně ku Praze. Naše skupina která zůstala ve Vizovicích tj.:
Des.Vozatár, svob.Floriš, Močary, Roziak, Matlovič, Herchel, Palkovič, Pavlovič, Hanisko, Novák, Lorincz, Ošust,Oravec, Gajdoš I a II, Sykorský, Sloboda, Holeš, Kučera,Slobodník I a II, Otčenaš, Korpaš a por.Valko dostali jsme třídenní kurz špionáže, sabotážne, orientace v terénu, dorozumívání pomocí tajných značek pomocí čísla 23. Při tom jsme byli rozdělení do skupin.
Dne 22. dubna jsme dostali od Tuttera rozkaz abychom v obci Prlov zjistili zda jsou tam partyzáni a případně jejich počet. Tento úkol měli provést skupina Oravce a Močaryho. Šli jsme v malých skupinách až k obci. Došli jsme k malému lesíku, odtud vyslal Hudec Ošusta a Valoviče aby šli do Vesnice. Na ty dva jsme čekali a potom jsme šli zpátky. Cestou jsme se zastavili v jedné hospodě odkud nás vzal jeden občan na přenocování. Ráno jsme došli do Vizovic. Ve Vizocích byly už připraveny auta na nichž nás odvezli k Prlovu. Zatím co jedna jednotka ve vesnici zaháněla obyvatele do hostince, jednotka u které jsem byl já byla rozestavena okolo obce. By jsem oblečený v německé uniformě a ozbrojen jsem byl puškou. Zatím se ve vesnici rozpoutala střelba, která trvala až do odpoledne která trvala až do odpoledne, viděl jsem též jak několik domů hoří.Asi okolo oběda jsme se stáhli do vesnice. Němci chodili po domech a rabovali . Já jsem šel s několika Němci k jednomu domu za vesnicí odkud mi Němci nařídili odvést krávy. Po skončení akce nasedli jsme na auta, které nás zavezly do Vizovic. Když jsme se vrátili nechal si nás Tutter nastoupit při čem nám oznámil, že pojedeme na frontu, že dostaneme trhaviny, které máme po přechodu fronty použít na ničení mostů, tratí a jiné sabotáže. Při tom jsme dostali civilní šaty, stravu 1500 Kč a 100 rublů. Na Slovensku v Gelnici jsme se měli podle Tutterových pokynů přihlásit pomocí čísla 23 a hesel Küh a Katzenschvantz u zde se nacházejících agentů.
5. Co jste z daných úkolů proved a s kým jste navázal spojení?
Z úkolů daných nám Tutterem jsem neudělal nic. Hned jak nás auty odvezli k Žilině, třaskaviny jsme zakopali v lesíku nedaleko Žiliny. Fronta nás přešla u obce Porubka. Odtud jsme se vydali po skupinkách domů. Moje skupina měla určené působiště Spiš a jako sídlo velitelství byla určená Gelnica. Já jsem šel domů a spojení jsem vůbec nenavázal. Střetl jsem se jen jednou s Haniskem, ale o daných úkolech jsme vůbec nemluvili.
6. Jsou Vaše výpovědi správné zapsané a co můžete podotknout?
Moje výpověď je správně napsaná a nemám co podotknout.
des .asp. Draždil František v.r Pavel Novák v.r
ppor.Ján Fedorš v.r vyslýchaný
škpt. Ján Džunda v.r
vyslýchající
Zdroje: Archiv bezpečnostních složek – FOND 325