Vznik 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky

Úvod

Na úvod chceme poznament, že v současné době neexistuje dokonalý popis této vojenské jednotky a je nutný další výzkum. Existují velmi kvalitní knihy pojednávající o osudech PBJŽ, ovšem v každé z nich autoři nabádají k dalšímu studiu. Jedná se hlavně o díla profesora Josefa Přikryla – 1.čs. partyzánská brigáda Jana Žižky srpen – listopad 1944 a Marie Hrošové – Na každém kroku boj. V nedávné době vyšla kniha „Ve jménu cti“ (autoři Stano Bursa, Pavel Sajenko, Vladimír Boldanjuk), kde autoři přinášejí množství nových poznatků, ale i přesto je nutné v bádání pokračovat.

Tento článek je pokusem o stručné představení této partyzánské jednotky.

Výsadek

1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky, byla největším vojenským tělesem tohoto druhu na území tvz. Protektorátu. Základ pozdější brigády tvořil organizátorský výsadek ze SSSR s kódovým označením Žižka II¹, který v počtu 21 osob seskočil ve dvou skupinách na území fašistického Slovenského štátu. Seskoky se uskutečnily nadvakrát, 21. srpna 1944 a v noci ze 30. na 31. srpen 1944 na základnu 1. partyzánské brigády M. R. Štefánika v prostoru Sklabině u Martina. Velitelem paraskupiny byl ppor. Ján Ušiak, politickým komisařem desátník František Kovalčík – Turskij, ( v minulosti byl uváděn Alexandr Turský) a náčelníkem štábu kpt. Rudé armády Dajan Bajanovč Murzin. Dalšími členy desantu byli, nadporučík RA Pavel Nikolajevič Morozov zástupce velitele pro zpravodajskou činnost, desátník Martin Valaštiak, zástupce náčelníka štábu, st. radista Vladimir Jefimovič Kolomackij, ml.radista Alexandra Michailovna Timochovová, lékař Abulajes Malikovič Latypov, rozvědčík Valentin Nikolajev, Pavel Vasilijevič Kudelja, Michal Dupkala, Jan Kolodžej,rotný Michal Masaryk, Josef Michálek, rotmistr Ondrej Melek, Štefan Němec, des. Štefan Petruš, čet. František Ralbovský, četař Ján Segeč, desátník Jan Ščur, des. František Tkáč.

Foto: Výsadek, při výcviku ve Svjatošinu

Výzbroj a výstroj:

Osobní výzbroj sestávala ze samopalů PPŠ- 41,43 , 4 obranných ručních granátů a 1500 nábojů. Velitel, NŠ a radisté měli pistole TT. Pro skupinu dále 2 lehké kulomety, odstřelovaci puška s optikou a tlumičem a PT puška Simonov. Shozeno bylo též několik zásobníků protitankových min a trhavin. Každý obdržel 200 německých okupačních marek, které však mimo území SSSR a Polska neplatily. Výstroj vojenská, doplněná vatovanou blůzou a pláštěnkou, vysoké boty. Zásobu potravin pro jednotlivce na první 3 dny představoval 1 kg sucharů, 1/2 kg cukru, 2 rybí a 2 masové konzervy, 1/2 kg slaniny a 30 dkg machorky. Pro spojení byly přiděleny rádiové komplety SEVER a RPO s přenosným šlapacím alternátorem.

Znění primárního rozkazu:

Na základě plnění usnesení UV KS Ukrajiny ze dne 17. května 1944 o rozvoji partyzánského hnutí na území Československa přikazuji:

1. Oddíl pod velením s. Ušiaka v počtu 20 osob vysadit v noci na 29. srpna 1944 na základnu s. Velička. Po seskoku překročit hřeben Velké Fatry a přejít do prostoru Vrútky, Žilina, Považská Bystrica, Německé Pravno (mapa 1:20 000).

2. Spojit se s posádkami v Žilině, s pracujícími závodů, továren a studenty. Z řad československých vlastenců doplnit svůj vlastní oddíl a organizovat nové partyzánské oddíly. Poskytovat pomoc existujícím oddílům při navazování spojení s československým představitelem při UŠPH.

3. Navázat spojení s železničáři ze Žiliny, Vrátek. Vytvořit ilegální vlasteneckou organizaci. Zorganizovat vyřazení z provozu železničních uzlů Žilina a Vrútky.

4. Provést rozvědku a navázat spojení s vlasteneckými organizacemi ve městě Turčianský Sv. Martin, s pracujícími vojenských závodů Velká Bytča a Považská Bystrica.

5. Veliteli oddílu s. Ušiakovi: pravidelně podávat zprávy představiteli při UŠPH získané průzkumem, fakta o diverzní činnosti, o dislokaci oddílu.

Představitel československé vlády

při Ukrajinském štábu partyzánského hnutí

(Slánský)

Primární rozkaz dával skupině za úkol podpořit organizátorské úsilí v rámci SNP. Tento úkol byl plněn pouze několik dnů, zejména průzkumem terénu v okolí Vrůtek, ale velení UŠPH, mělo s Ušiakovými muži jiné záměry.

Přechod na Moravu

6. září 1944 rozhodlo velení Ukrajinského štábu partyzánského hnutí o přesunu celé skupiny na Moravu, aby zde podnítila partyzánské hnutí. Během desetidenního přesunu k moravsko-slovenským hranicím, podnikal výsadek přepadové akce proti gardistům a menším německým vojenským jednotkám. Během cesty se k jednotce přidávali další dobrovolníci, takže po překročení Váhu dosáhl početní stav skupiny 315 osob. Mezi 16. a 21. zářím 1944 podnikli Ušiakovi muži několik průzkumných akcí na moravskou stranu a 25. září 1944 se oddíl pokusil překročit protektorátní hranici jako celek. Po těžkých bojích, museli partyzáni ustoupit zpět na Slovensko. Štáb brigády po této zkušenosti změnil taktiku, rozdělil jednotku na menší skupiny, které za pomoci místního obyvatelstva pronikly do prostoru Beskyd.

První, asi 60členné skupině v čele s D. B. Murzinem se podařilo přejít na Moravu a dostat se k vytčenému prostoru v noci z 28. na 29. září 1944. Do poloviny října 1944 se dostaly na Moravu i další skupiny pod vedením J. Ušiaka a O. Meleka. Postupně se probíjely i další menší útvary a jednotlivci. Přestože oddíl utrpěl v těchto střetech značné ztráty, představoval po přechodu hranic nejsilnější partyzánskou jednotku v českých zemích. Zprvu působil v prostoru Moravskoslezských Beskyd a ani sílící perzekuce nacistů (-*Tetřev) nezabránila tomu, aby se zde pod vlivem jeho činnosti nevytvořila rozsáhlá partyzánská oblast.

Rozšíření operačního prostoru

Velitel Ušiak rozšiřoval prostor působnosti oddílu a rozvíjel politickou, organizátorskou, diverzní a bojovou činnost. Navázal spolupráci s ilegálními skupinami a organizacemi komunistického i nekomunistického odboje – např. organizace Josefa Sousedíka nebo Michala Malíka. Postupně se rozrůstal o české vlastence i o uprchlé sovětské válečné zajatce. Po přepadení příslušníků štábu 2. listopadu 1944 v prostoru Kněhyně nedaleko Čertova mlýna se sice nacistům podařilo velení oddílu částečně narušit, v prosinci 1944 však byl štáb organizačně přebudován. Velitelem oddílu se stal kpt. Rudé armády D. B. Murzin (dosavadní velitel J. Ušiak zahynul 3. listopadu 1944 v obklíčení nacisty v Čeladné), jeho zástupcem kpt. Rudé armády P. F. Buďko, politickým komisařem byl jmenován kpt. Rudé armády I. P. Stěpanov a náčelníkem štábu por. Rudé armády V. Nastěnko. Původní oddíl se postupně rozrostl v brigádu, jejíž činnost zasahovala širokou oblast Moravskoslezských Beskyd a východní Moravy. V jejím rámci se na přelomu ledna a února 1945 zformovaly 4 základní prapory. k nimž se postupně připojovaly další partyzánské skupiny. První prapor operoval v prostoru Vsetín—Velké Karlovice—Valašské Klobouky—Vizovice —Kašava; druhý bojoval v oblasti Zlín – Holešov — Bystřice pod Hostýnem – Přerov — Hranice — Valašské Meziříčí; třetí prapor rozvíjel činnost v pásmu Zlín – Napajedla — Uherské Hradiště – Uherský Brod a čtvrtý v prostoru Kroměříž — Vyškov — Slavkov u Brna.

Brigáda, v jejímž rámci působilo značné množství skupin, se opírala o zpravodajskou organizaci zvanou Tajná vojenská civilní organizace (TVCO). Šlo prakticky o nástupce sítě CLAY,jejíž členové se museli stáhnout na jižní Moravu.

Příslušníci brigády uskutečnili celou řadu diverzních, přepadových a bojových akcí. K nejznámějším patří likvidace spínací elektrické stanice zbrojovky ve Vsetíně 1. 2 1945 (Ganczar,Jerry), zajetí genmjr. H. von Müllera a jeho doprovodu 19. dubna 1945 (Olga-Slabík) na zámku v Hoštících u Kroměříže, dále potom vypuštění pohonných hmot na nádraží v Morkovicích 26. února 1945 aj. Bojovníci PBJŽ se přímo podíleli i na osvobození některých míst na Moravě.

V minulosti se PBJŽ dělila na 33 pododdílů, avšak toto dělení neodpovídalo historické realitě, jelikož některé skupiny zahrnuté do výčtu brigády byly samostatné nebo jen s PBJŽ spolupracovaly.

ČLÁNEK BUDE DOPLNĚN !

Skupina Bojkovice, velitelé – major Josef Tomečka, Karel Hřib

Skupina Vsetín Gába-Pala, velitel Jaroslav Pala a Valentin Gába

Skupina Garncarz-Jablůnka, velitel praporčík Alois Garncarz

Skupina Hošťálková Češek: velitel Jaroslav Češek

Skupina Hošťálková-Žůrek, velitel četnický strážmistr Jan Žůrek

Skupina Horní Lapač, velitel František Fuksa a poručík Nikolaj Grivačevskij

Skupina Jaroš-Žižka 10, velitel Jaromír Palat

Skupina Jablůnka, velitel četnický strážmistr Jindřich Švidrnoch

Skupina Kuriněnko Antonín Michalčík, npr. Dmitrij Kuriněnko, rtn. Nikolaj Jastrebov

Skupina Laža-Hovězí, velitelé Josef Laža, Pavel Laža

Skupina Liptál-Daňa, velitelé Zachar Sirotin a Vladislav Daňa